Na co sis přišel ty sám?

Byla jsem nedávno na konferenci. Vzala jsem s sebou syna a jeho přítelkyni – chtěla jsem, aby nasáli atmosféru, poslechli si pár inspirativních řečníků. Jedním z nich byl i známý hokejový trenér Tomáš Pacina. Syn během přestávky našel odvahu ho oslovit a strávili spolu pár minut v rozhovoru. Co mě zaujalo nejvíc, nebyl samotný rozhovor, ale otázka, kterou mu po něm položila jeho přítelkyně: „Co ti říkal? Teda vlastně na co sis přišel ty sám?“

Tak jednoduchá věta. A přitom zásadní.

Ve vedení lidí – a vlastně v jakékoli práci s lidmi – se často soustředíme na to, co „předáváme“. Rady, zkušenosti, informace, zpětnou vazbu. Máme pocit, že čím víc toho předáme, tím víc si ostatní odnesou. Jenže realita je často jiná. To podstatné si lidé neodnesou proto, že jsme jim to řekli, ale proto, že si na to přišli sami.

Dávat prostor je často mnohem cennější než dávat odpovědi.

Prostor přemýšlet. Zpochybňovat. Hledat. A taky dělat chyby. Protože růst nevzniká ve chvíli, kdy dostaneme řešení, ale když ho sami vytvoříme – nebo aspoň pochopíme.

Neznamená to, že by vedoucí nebo mentor neměl říkat vůbec nic. Znamená to, že největší přínos spočívá v tom, že vytvoří prostředí, kde druhý může přemýšlet. Kde se nečeká, že šéf přijde s hotovou odpovědí, ale kde se normálně zeptá: „Jak bys to vyřešil ty?“

Už jste se někdy sami sebe ptali, kolik prostoru dávám druhým opravdu přemýšlet? A kolik odpovědí říkám hned, protože mám pocit, že „už je přece potřeba to nějak rozhodnout“? A občas si postesknete, že bez vás se ve firmě nic neobejde?

Dávat prostor není nečinnost. Je to vědomé rozhodnutí nesahat lidem do hlavy, pokud to není nutné. Nepředžvýkávat, když to zvládnou sami. Vytvářet kulturu, kde se nečeká na svolení k myšlení.

A právě tohle bychom měli chtít i od svých týmů. Ne opakovače našich názorů. Ale lidi, kteří přemýšlí, protože vědí, že to po nich opravdu chceme.

Takže příště, až budete mít tendenci říct: „Tak já ti poradím, jak na to.“ Zkuste místo toho: „Na co sis přišel ty sám?“

Možná budete překvapeni, kolik toho v druhých je. Jen potřebují prostor, aby to mohlo vyjít na povrch. Ale uznáváme, že to někdy chce kus trpělivosti.