G-41LX5F9W7Q
top of page

Ruka osudu

siczlin

Před dávnými a dávnými časy, když jsem začínala ve zlínské pneumatikárně na personálním oddělení, tak ještě dopisy chodily poštou. Když jsme vyhlásili výběrové řízení na nějaké atraktivní místo, přišlo i více než 100 dopisních obálek. V každé z nich životopis a dopis o tom, jak moc by chtěli dotyční u nás pracovat. Tyto žádosti se mi kupily na stole na jedné hromádce. Po pár dnech jsem ten stoh dala před sebe, pročítala jeden životopis za druhým a třídila na tři hromádky: ano, ne, možná. Někdy to rozhodnutí bylo těžké, ale když máte více než 100 uchazečů, nemáte jinou možnost, než být přísní. Už tehdy jsem si uvědomila, jak toto moje „třídění“ rozhoduje o osudech lidí. Za každým z těch životopisů je jiný příběh, který ale já většinou neznám. Možná je tam někdo, kdo o tu práci vlastně ani moc nestojí a moje odmítnutí se ho nijak nedotkne. Ale možná jiný je v těžké životní situaci a nová práce by mu teď výrazně pomohla.



Za ty roky praxe už jsem si na tuto myšlenku zvykla. Situace je teď pravda trochu jiná. Životopisy už dávno nechodí poštou a stovku jich nasbírám tak za celý rok. Ale za ty roky se ukázalo, že ruka osudu funguje hlavně v tom pozitivním slova smyslu a přinesla spoustu hezkých příběhů. Mezi některými kolegy, kteří prošli mým náborem, vzniklo celoživotní přátelství, tráví spolu čas i mimo práci a v mnoha případech toto přátelství trvá, i když už pracují někde jinde. No a některé příběhy jsou úplně pohádkové – už mám „na svědomí“ i několik párů, kteří se v práci seznámili, konala se slavná svatba a dneska už vychovávají svoje děti, které by se nenarodily, kdybych tehdy jeden z těch životopisů dala na hromádku „ne“.


Práce s lidmi je náročná, co si budeme povídat. Já, ač extrovert a společenský člověk, už toho mám taky někdy nad hlavu a nejvíc si přeju být někde, kde nikoho nepotkám a nikdo na mě nebude mluvit. Ostatně jeden trefný bonmot říká: „Už 20 let pracuju v HR a ještě pořád mám rád lidi.“ Když se ohlédnu zpět, uvědomuji si, že někdy i malá rozhodnutí, na která už dávno zapomenu, mohou pro někoho znamenat začátek nové životní kapitoly. I proto mám svoji práci ráda.


Takže nezbývá než zahodit stresy a starosti a se vší odpovědností se vrhnout do nových rozhodnutí. Ale to až v pondělí. Zítra je pátek a odjíždím na víkend do hor s partou bývalých i současných kolegů z práce. Jsem šťastná, že mi je ruka osudu vybrala.

7 zobrazení

Comments


bottom of page