Covidový odkaz

Období covidu s sebou přineslo jeden významný fenomén – rozmach aplikací pro online pracovní schůzky, jako jsou Teams nebo Zoom. V době pandemie to byla téměř jediná možnost, jak řešit pracovní záležitosti a vidět se s kolegy či obchodními partnery. Najednou jsme zjistili, že není nutné trávit čas na cestách, složitě ladit rozvrhy a hledat termíny pro osobní setkání. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o univerzální a praktické řešení. Šetříte čas i náklady na cestování a navíc chráníte životní prostředí.

Pandemie nás naučila být efektivní. Schůzky přes obrazovku, rychlé e-maily, chaty, sdílené dokumenty – to všechno jsou skvělí pomocníci. Ale jak se říká, „dobrý sluha, ale špatný pán“. Třeba zrovna ty maily:

„Prosím tě, Pavle, vyřídil jsi to?“„Ano, poslal jsem mu minulý týden e-mail.“„A co na to říkal?“„Ještě neodpověděl, tak jsem mu včera poslal připomínku a teď čekám.“

Email je napsaný raz dva, ale na odpověď občas musíme čekat pekelně dlouho, protože v záplavě emailů a úkolů zrovna na ten náš dotyčnému nezbyl čas. V horším případě putují e-maily na desítky adresátů a několikrát si všichni odpoví, aniž by se cokoliv rozhodlo. A proč jsi mu nezavolal, nebo proč jste si nedomluvili osobní schůzku, kde bys získal odpovědi hned? Vždyť je to jen 15 minut cesty! „Na to není čas,“ zní odpověď. Takže – ušetřili jsme čas, ale nic jsme nerozhodli ani nedomluvili.

Moderní aplikace jsou občas past na lidskost. Znáte to – teamsová schůzka s několika účastníky. Všichni jsou připojeni, ale někteří jen obrazem, nikoli hlavou. Žádné reakce, vlažné zapojení – a vy hádáte, kdo je duševně přítomen a kdo mezitím vyřizuje další e-mail. Výsledek? Všechno se vleče, komunikace vázne a vzájemné pochopení se často vytrácí.

Některé věci zkrátka nejde řešit jinak než osobně. A čím více technologií kolem nás je, tím víc to začínám vnímat.

A pak si sednete s někým na půlhodinovou schůzku. Podáte si ruku. Vidíte reakci v očích. Někdy stačí jedna věta, jindy ticho. Najednou všechno začne dávat smysl. Domluvíte se. Pochopíte se. Možná vás i překvapí, co z toho vzejde.

Osobní setkání mají sílu, kterou technologie zatím nenahradily. A možná ani nikdy nenahradí. Jsou v nich emoce, gesta, energie, někdy i trocha „chemie“. A to všechno tvoří lidský rozměr, bez kterého se často neobejdeme.

Online svět je fajn. Ale některé věci prostě potřebujeme zažít naživo – s pohledem z očí do očí, s emocemi, s momentem, kdy se nakonec usmějeme. A to platí nejen pro pracovní život.

S poslední větou tohoto blogu jsem se rozhodl. Večer hrají naši hokejisté na mistrovství světa s Norskem. Zajdu na jedno čepované s kamarádem a na zápas se podíváme spolu. Bude to lepší než sledovat ho v počítači a číst online komentáře.