Nedávno, není tomu více než 3 roky, jsem se rozhodl, že budu psát blog. Sešel se rok s rokem a jsem tu s novým příspěvkem, tedy přesněji řečeno prvním. Upřímně, hlavní motivací je ponižující zážitek starý několik dnů, kdy jsem v anketě o nejvtipnějšího zaměstnance skončil na druhém místě. Chápete to? Ve vlastní firmě a oni si dovolí mě dát na druhé místo. Polehčující okolností je, že první skončila spolumajitelka naší firmy, což svědčí o dobré firemní kultuře a vlastně i úctě zaměstnanců k vedení. 😉
Zamýšlím se nad naším dobrodružným životem konzultantů, poradců, koučů a expertů v jedné osobě. Jako velmi výstižný mi připadá jeden starší, ale dobrý vtip:
„Ovčák jednou pásl svoje stádo na vzdálené pastvině, když u něj zčistajasna zastavil fungl nový Jeep. Z okna vyhlédl mladý muž v obleku od Brioniho, v botách Gucci, brýlích od Ray Bana a s kravatou Antorini.
Muž povídá ovčákovi: „Když vám přesně řeknu, kolik ovcí máte ve stádu, dáte mi jednu?“
Ovčák se na chlápka podíval, pak se ohlédl na mírumilovně se pasoucí stádo a řekl: „Dobře.“
Yuppík zaparkoval auto, vytáhl notebook, připojil ho na mobil, zasurfoval na stránku NASA na internetu, vyvolal si satelitní navigační systém, naskenoval oblast a otevřel šedesátistránkovou tabulku v Excelu. Potom na své miniaturní tiskárně vytiskl 150 stránek dlouhou zprávu a podal ji ovčákovi. „Máte tu přesně 1586 ovcí!“
„To je přesné!“, řekl ovčák. „Tak si jednu vyberte.“ A pak se dívá, jak si mladík vybírá ovci a ukládá ji do svého Cherokee.
Pak povídá: „A když já vám přesně řeknu, jaké je vaše zaměstnání, vrátíte mi ji?“
„Oukej, proč ne,“ odpověděl mladý muž.
„Vy jste konzultant,“ řekl ovčák.
„Přesně!“ na to yuppie. „Jak jste to uhodl?“
„Jednoduše,“ na to ovčák.
„Objevil jste se tu, i když vás nikdo nevolal. Chcete odměnu za informaci, kterou sám dobře vím. A navíc tomu hovno rozumíte, protože jste si do auta nacpal mého psa!“
A nějaké poučení jako v bajce na závěr? Jako konzultanti se netlačíme nikam, kde o náš názor nestojí. Věříme, že největší bohatství firmy je ve znalostech lidí, kteří ve firmě pracují. Problémem většiny firem je ale to, že tyto znalosti neumí od svých zaměstnanců často ani získat, natož využít. Ani ty nejmodernější technologie neznamenají automaticky úspěch. To, co firmy nejvíce potřebují, je umění naslouchat, porozumění, selský rozum a k tomu alespoň špetku humoru. O tom ale někdy příště.
Zdraví SICčák ze Zlína z firmy trochu jinak
P.S. Ale spolehněte se, že my v SIC ovčáckého psa od ovce rozeznáme.
Comments